Svícení „shora“ je logické. Jsme na to zvyklí. Sluníčko mám nad hlavou, i doma nám visí lustr u stropu. Takže pokud si vytváříme umělé osvětlení při focení, je správné a logické svítit shora. Když tuto zásadu porušíme, můžeme se dočkat nemilých překvapení. Když se na nevhodně nasvícenou fotku podívá laik, přijde mu „divná“, často ani nedokáže říct proč. Fotky vypadají nepřirozeně. Problém s tím mívají zejména začínající fotografové. Důvodem je zčásti nezkušenost, zčásti technické omezení. Kvalitní umělé osvětlení „shora“ vyžaduje nejen dobrý (vysoký) stojan, ale i nějaký prostor. Oboje něco stojí. Viděl jsem překvapivě mnoho portrétů, které byly nasvícené reflektory ve výši očí, a nebyl to pěkný pohled.
Zásady svícení a jak je porušovat
Takže za prvé: světlo má zásadně přicházet shora. A za druhé: zásady je dobré porušovat. Vzpomeňme si na ty časy, kdy jsme si v noci hráli na upíry a stačila nám k tomu baterka, kterou jsme si svítili na obličej zespoda. Ti, kdo pracují s mikroskopem, by k tomu také mohli říci svoje. Prostě: občas je dobré zkusit něco jiného.
Při natrefila se mi možnost fotit modelku na prosklené desce. Mé srdce zaplesalo, protože pod skleněnou desku je možno umístit zdroj světla a svítit na modelku zdola. Takže šance porušit totálně jednu zásadu! A tady je výsledek. Fotky vypadaly fakt trochu přízračně. Nejhůř vypadá obličej – na ten jsme jako lidé nejcitlivější. Ale hlavy stejně řežu, aby modelky nebyly k poznání, takže s tím problém nebyl. A abych zdůraznil přízračnost celého výjevu, zavrhl jsem přirozené barvy a převedl fotky do azurové.
Cyanotype aneb azurová
Převod se provádí celkem snadno. Ve Photoshopu stačí přidat vrstvu Hue/Saturation a na ní je předvolba cyanotype. Tím se všechny barvy převedou do azurové různých intenzit. Je to podobné, jako bych se na fotku díval barevným (azurovým) sklíčkem.
Jinak azurová je směs modré a zelené, anglicky (a někdy také českyú se jí říká cyan (z řeckého κυανός – modrá).